Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) mluvil o ‘Abdulláhu Ibn Džud'ánovi, který patřil k náčelníkům kmene Qurajš před islámem. Z jeho dobrých činů bylo, že udržoval svazky s příbuznými, hezky se k nim choval, krmil chudé a dělal další dobré věci, ke kterým nabádá islám, ale Prorok řekl, že mu tyto skutky v budoucím životě k ničemu nebudou, protože nevěřil v Boha a nikdy neřekl: Pane, odpusť mi v soudný den moje hříchy.

• Velké dobro víry, která je podmínkou přijetí dobrých činů Bohem.
• Špatnost nevíry, kvůli které nebudou přijaty dobré skutky.
• Dobré skutky nebudou v soudný den nevěřícím k užitku, protože nevěřili v Boha a v soudný den.
• Dobré skutky během nevíry budou zapsány a člověk za ně dostane odměnu, pokud přestoupí na islám.