Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) hledal Thábita Ibn Qajse a ptal se na něj a jeden muž mu řekl: Posle Boží, já ti zjistím, co s ním je. Šel k němu a našel ho doma nešťastného sedět se sklopenou hlavou. Zeptal se ho: Co se ti stalo? A Thábit mu řekl o zlu, které se mu stalo, že zvýšil hlas nad hlas Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír), a Bůh řekl, že všechny skutky toho, kdo toto udělá, budou ztraceny a stane se obyvatelem ohně! Tento muž se pak vrátil k Prorokovi (ať mu Bůh žehná a dá mír) a vyprávěl mu, co se stalo. A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) mu nařídil, ať se k němu (Thábitovi) vrátí s dobrou zprávou, že nepatří mezi obyvatele ohně, ale mezi obyvatele ráje, protože jeho hlas byl vyšší pouze svou přirozeností, protože byl mluvčím Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) a mluvčím ansárů.

• Velká zásluha Thábita Ibn Qajse (ať je s ním Bůh spokojen) a že patří mezi obyvatele ráje.
• Starost Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) o jeho druhy a že je hledal.
• Strach sahába (ať je s nimi Bůh spokojen), aby jejich skutky nebyly ztraceny.
• Povinnost slušného chování při oslovení Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) za jeho života a povinnost ztichnout při poslouchání jeho sunny po jeho smrti.