Nějací muži přišli za jedním ze sahába a ptali se ho, z čeho byl vyroben Prorokův minbar, protože se o tom hádali. Řekl jim: Při Bohu, Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) poslal pro jednu ženu z ansárů, která měla sluhu truhláře, a řekl jí, ať nařídí svému chlapci truhláři, aby mu udělal minbar, aby na něm seděl, když bude mluvit k lidem. A tak nařídila svému sluhovi, aby ho vyrobil ze stromu tamaryšku, a když to bylo hotové, vzkázala pro Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) a ten nařídil, aby byl umístěn v mešitě. Poté se na něm Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) modlil, stál na něm, když říkal Alláhu akbar, a dělal na něm rukú’. Pak pozadu sešel dolů a udělal sadždu na zemi u minbaru. Pak se vrátil zpět a když skončil, obrátil se k lidem a řekl: Lidé, učinil jsem to proto, abyste se mnou řídili a naučili se moji modlitbu.

• Doporučení používat minbar, o který se kazatel opírá; jeho smyslem je, aby lidé dobře viděli a slyšeli.
• Povolení modlit se na minbaru, aby se lidé naučili modlitbu. A povolení pro imáma modlit se trochu výše nad ostatními, pokud je pro to nějaká potřeba.
• Povolení požádat o pomoc řemeslníky, pokud jde o prospěch muslimů.
• Povolení mírně se pohybovat při modlitbě, pokud je to potřebné.
• Povolení dívat se na imáma při modlitbě, aby se ji od něj naučili, a není to v rozporu s pokorou při modlitbě.