K Prorokovi (ať mu Bůh žehná a dá mír) přišel slepý muž a řekl: „Posle Boží, nemám nikoho, kdo by mi pomohl a odvedl mě do mešity, abych se tam mohl pomodlit pět denních modliteb," a chtěl, aby mu Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) dal úlevu a mohl se modlit doma a nemusel se modlit společnou modlitbu. Prorok mu to povolil, ale když se otočil, znovu si ho zavolal a řekl: „Slyšíš volání k modlitbě?” A on řekl: „Ano," a tak mu řekl: „Tak ho vyplň tím, že se půjdeš pomodlit."

• Povinnost modlit se společnou modlitbu, protože úleva (ruchsa) je pouze v případě povinných věcí.
• Slova „tak ho vyplň” pro toho, kdo slyší volání k modlitbě, dokazuje povinnost společné modlitby, protože každý rozkaz znamená povinnost, pokud není jiný důkaz, že tomu tak není.