Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) zakázal, aby lidé přeháněli v jeho chválení a dávali mu vlastnosti a činy, které patří jen Bohu, nebo říkali, že zná nepoznatelné, nebo ho vzývali, jako to dělají křesťané s Ježíšem, synem Mariiným (mír s ním). A poté jim vysvětlil, že je pouze jedním ze služebníků Boha, a nařídil jim, aby o něm říkali, že je služebník Boží a Jeho posel.

• Varování před přeháněním v chválení a velebení, protože to vede k přidružování.
• To, před čím Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) varoval, se už stalo, protože část muslimů přeháněla v chválení Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) nebo jeho rodiny a část zase přeháněla ve velebení zbožných (awlijá), až upadli do přidružování.
• Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) popsal sám sebe jako služebníka Božího, aby ukázal, že je jen sluhou, jehož Pánem je Bůh, a tak nemůže mít žádné božské vlastnosti.
• Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) popsal sám sebe jako posla Božího, aby ukázal, že je poslem od Boha a je povinné mu věřit a následovat ho.