Když Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vyslal Mu’ádze Ibn Džabala (ať je s ním Bůh spokojen) do Jemenu, aby vyzýval lidi k Bohu a učil je, řekl mu, že se tam setká s křesťany a aby se na ně připravil, a poté mu řekl, že musí při výzvě začínat tím nejdůležitějším a nejdříve je vyzvat k napravení víry, tj. aby vyznali, že není boha kromě Boha a Muhammad je Jeho prorok, protože tímto vstupují do islámu. A když ho poslechnou, má jim nařídit, aby se modlili, protože modlitba je tím nejdůležitějším hned po vyznání jedinečnosti Boha. A když ho poslechnou, má nařídit bohatým, aby dávali almužnu ze svého majetku chudým. A poté ho varoval, aby nebral jejich nejlepší majetek, protože povinnost je dávat průměrný (dobrý) majetek, ne ten nejlepší. Poté mu doporučil vyvarovat se křivd, aby ten, komu ukřivdil, proti němu neprosil Boha, protože Bůh vyplňuje prosby ukřivděného.

• Vyznání: „Není boha kromě Boha" znamená uctívat jen jediného Boha a neuctívat nikoho jiného.
• Vyznání: „Muhammad je prorok Boží" znamená věřit v něj a v to, s čím přišel, a že to je poslední prorok.
• Mluvit se vzdělaným člověkem a tím, kdo má nejasnosti, je jiné než mluvit s nevzdělaným, proto Prorok upozornil Mu’ádze a řekl mu: „Přijdeš k lidem Knihy.“
• Důležitost toho, aby muslim byl vzdělaný a pevně přesvědčený o svém náboženství, aby uměl vyvrátit pochybnosti ostatních. Proto by měl neustále hledat vědění.
• Nesprávnost židovského a křesťanského náboženství poté, co přišel prorok Muhammad (ať mu Bůh žehná a dá mír), a že nebudou mezi zachráněnými v soudný den, pokud nepřestoupí na islám a neuvěří v proroka Muhammada (ať mu Bůh žehná a dá mír).