Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) mluvil o svém postavení u Boha a že dosáhl největší lásky k Bohu, stejně jako jí dosáhl Abraham (mír s ním), a proto odmítl mít za blízkého přítele kohokoliv jiného než Boha, protože jeho srdce je tak plné lásky a úcty k Bohu, že už v něm není místo pro někoho jiného. Pokud by ale měl nějakého blízkého přítele z lidí, byl by jím Abú Bakr As-Siddíq (ať je s ním Bůh spokojen). Poté varoval před přeháněním v lásce a úctě k prorokům, jako to udělali židé a křesťané s hroby svých proroků a zbožných, kdy je začali přidružovat k Bohu a uctívat je a na jejich hrobech postavili modlitebny a chrámy. A tak Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) zakázal své obci, aby dělala to samé.

• Zásluhy Abú Bakra As-Siddíqa (ať je s ním Bůh spokojen) a že patřil mezi nejlepší druhy Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) a byl tím nejvhodnějším nástupcem Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) po jeho smrti.
• Stavení modliteben nad hroby patří ke špatným věcem, které dělaly předešlé obce.
• Zákaz modlit se u hrobů nebo na nich stavět mešity a kopule, aby to časem nevedlo k přidružování.
• Varování před přeháněním v úctě ke zbožným lidem, protože to může vést k přidružování.
• Nebezpečí toho, před čím Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) varoval, protože tento zákaz potvrdil pět dní před svou smrtí.