Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vyprávěl o Bohu, že když člověk učiní hřích a poté řekne: „Bože, odpusť mi můj hřích," Všemohoucí Bůh řekne: „Můj služebník učinil hřích a věděl, že má Pána, který odpouští hřích," a tak jeho hřích skryje a odpustí mu ho. Poté člověk znovu zhřeší a řekne: „Bože, odpusť mi můj hřích," Všemohoucí Bůh řekne: „Můj služebník učinil hřích a věděl, že má Pána, který odpouští hřích," a tak jeho hřích skryje a odpustí mu ho. Poté člověk znovu zhřeší a řekne: „Bože odpusť mi můj hřích," Všemohoucí Bůh řekne: „Můj služebník učinil hřích a věděl, že má Pána, který odpouští hřích," a tak jeho hřích skryje a odpustí mu ho. A tak ať hřeší jakkoliv, pokud pokaždé přestane, je mu to líto a pevně se rozhodne tento hřích neopakovat, ale přesto do něj znovu spadne, tak pokud vždy udělá to, že se kaje a prosí Boha o odpuštění, tato kajícnost vymaže to, co bylo před ní.

• Obrovské milosrdenství Boha k Jeho služebníkům. A jakkoliv člověk zhřeší, pokud se kaje a prosí Boha za odpuštění, Bůh mu odpustí.
• Ten, kdo věří ve Všemohoucího Boha, doufá v Jeho odpuštění a bojí se Jeho trestu, a proto se kaje co nejdříve a nesetrvává v hříchu.
• Podmínky správné kajícnosti:
• Přestat hřešit, litovat hříchu, pevně se rozhodnout se k tomuto hříchu už nikdy nevrátit. Pokud se hřích týká majetku, života nebo cti jiných lidí, čtvrtou podmínkou je vrátit člověku jeho právo nebo odpuštění tohoto člověka.
• Důležitost poznání Boha, který člověka učí jeho náboženství (např. že se má kát), a tak se člověk kaje za každý hřích a nesetrvává v něm a neztrácí naději.