Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vysvětluje, jaké věci jsou považovány za přidružování, například: Za prvé: ar-ruqá, množné číslo slova ruqja, tím se zde myslí slova obsahující přidružování k Bohu, kterými se předislámští Arabové léčili. Za druhé: at-tamá'im, to jsou různě vyrobené amulety, které se zavěšovaly na krk dětem nebo dobytku, aby je ochránily před uřknutím. Za třetí: at-tiwala, to byly věci, které se vyráběly pomocí magie a používaly proto, aby se jeden z manželů zamiloval do druhého. Tyto věci jsou považovány za přidružování, protože považují za příčinu něco, co podle islámu a důkazů příčina není a co není ani dokázáno zkušeností. Co se týče příčin, které jsou podle islámu povolené, jako čtení Koránu, nebo příčiny získané zkušeností, jako různé léky, ty jsou povolené s tím, že je člověk považuje za příčinu a ví, že pomoci nebo uškodit může jen Bůh.

• Ochránění tawhídu a víry ode všeho, co je narušuje.
• Zákaz používání výše uvedených věcí, tj. ruqja, at-tamá'im (amulety) a at-tiwala (magie).
• Víra člověka v to, že tyto věci jsou příčinou, je považována za malé přidružování, protože pokládá za příčinu něco, co příčina není. Víra v to, že tyto věci samy o sobě mohou pomoci nebo uškodit, je považována za velké přidružování.
• Varování před konáním příčin, které jsou zakázané a považované za přidružování.
• Zákaz ruqji a její považování za přidružování kromě toho, co islám povolil.
• Nutnost oddání se pouze Bohu, protože jen On, který nemá společníka, může pomoci nebo uškodit, a tak jen Bůh dává dobro a jen On Všemohoucí zabraňuje zlu.
• Povolená ruqja má tři podmínky:
• 1 - věřit, že je to pouze příčina, která může pomoci jen s dovolením Božím.
• 2 - provádět ji pouze Koránem, jmény a vlastnostmi Boha a prosbami, které říkal Prorok a které jsou v souladu s islámem.
• 3 - provádět ji ve srozumitelném jazyce a aby neobsahovala žádná nejasná a neznámá písmena a žádné kouzelnictví.