Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že není člověka který by udělal nějaký hřích, pak vstal a udělal pořádně malou očistu, pak se pomodlil dvě raka'a s úmyslem, že se kaje Bohu za tento hřích, a pak poprosil Boha o odpuštění, aniž by mu Bůh odpustil. Poté Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) přednesl tento verš: {a ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili, vzpomínají Boha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých}. [Rod ‘Imránúv: 135]

• Nabádání k modlitbě a prosbě za odpuštění, pokud člověk spáchal nějaký hřích.
• Rozlehlé odpuštění Boží a Jeho přijetí kajícnosti a prosby za odpuštění.